Instalace Linuxu Zorin OS na jediný prázdný interní disk + vlastní rozdělení disku (oddíly) – strana 1/2
05.07.2026
Tento návod popisuje instalaci Zorin OS 18.1 Core na počítač, který má jeden interní prázdný disk. Může jít například o nový počítač bez operačního systému nebo o starší počítač, ze kterého byly předem ručně odstraněny všechny původní oddíly.
Na rozdíl od běžné automatické instalace v tomto postupu nenecháme instalátor, aby disk rozdělil sám. Zvolíme možnost Něco jiného a ručně vytvoříme jednotlivé oddíly potřebné pro instalaci systému. V tomto konkrétním návodu vytvoříme oddíl EFI pro spuštění systému, odkládací prostor swap, kořenový systémový oddíl / a samostatný oddíl /home pro domovské adresáře uživatelů.
V tomto postupu předpokládáme, že na interním disku nejsou žádná data, žádné oddíly a žádný operační systém. Prázdný disk je pro první seznámení s ručním rozdělením disku nejpřehlednější situací, protože nemusíte rozpoznávat ani zachovávat žádné existující oddíly.
Pokud na disku stále máte Windows, osobní data nebo původní oddíly, nepoužívejte tento návod mechanicky. Jestliže chcete Windows a všechna data odstranit, použijte samostatný postup B – Instalace Linuxu Zorin OS na jediný interní disk s odstraněním Windows a všech Vašich dat.
Tento návod není určen pro dualboot, šifrovanou instalaci, LVM ani počítače s více interními disky. Postup vytváření oddílu EFI zároveň předpokládá instalaci systému v režimu UEFI.
Ruční rozdělení disku umožňuje přesně určit velikost a účel jednotlivých oddílů. V tomto návodu vytvoříme oddíly EFI, swap, kořenový oddíl / a samostatný oddíl /home pro uživatelská data a nastavení.
Začátek instalace je stejný jako u ostatních instalačních postupů Zorin OS. Proto se první kroky mohou v jednotlivých návodech opakovat. Je to záměrné, aby byl každý návod použitelný samostatně od začátku až do konce a aby začátečník nemusel během instalace přeskakovat mezi více články. Zásadní rozdíl začíná v části „Typ instalace“, kde zvolíte způsob, jakým bude Zorin OS nainstalován na disk.
Rychlá navigace:
STRANA 1
- Důležité upozornění před začátkem
- Zkontrolujte hardwarové požadavky
- Nejlepší výchozí situace před instalací
- Počítač s prázdným interním pevným diskem
- Nabootujte počítač ze zaváděcího USB flash disku
- Nevynechávejte první kontrolu USB média
- Spusťte živý systém místo okamžité instalace
- Připojte Zorin OS k internetu
- Spusťte instalátor z plochy
- Výběr rozložení klávesnice
- Připojení k internetu
- Aktualizace a software třetích stran
- Typ instalace
- Vyberte možnost „Něco jiného“ a potvrďte volbu tlačítkem „Pokračovat“
STRANA 2 - Poslední varování před zápisem změn na disk
- Výběr časového pásma
- Vytvoření uživatelského účtu
- Průběh instalace
- Dokončení instalace a restart
- První spuštění nového systému
- Pokud se po restartu zobrazí MOK Manager
- Co se změní po instalaci
- Jak vypadá ruční rozdělení disku na oddíly po instalaci Linuxu v programu „DISKY“ a v programu „GPARTED“
- Proč nelze univerzálně doporučit kořenový oddíl / o velikosti 100 GB
- Související články
Proč používat ruční rozdělení disku, když to instalátor umí sám
Pro běžnou instalaci Zorin OS na prázdný disk ruční rozdělení většinou nepotřebujete. Automatická instalace je jednodušší a pro většinu začátečníků také vhodnější. Ruční rozdělení má smysl tehdy, když chcete mít přesnou kontrolu nad tím, jak bude disk uspořádaný. Jedním z nejčastějších důvodů je oddělení domovských adresářů uživatelů od samotného operačního systému. Adresář /home obsahuje osobní soubory uživatelů a také mnoho jejich uživatelských nastavení uložených ve skrytých souborech a adresářích.
Například uživatel miro má svůj domovský adresář:
- /home/miro
Pokud je celý adresář /home uložený na samostatném oddílu, lze při budoucí přeinstalaci systému zachovat tento oddíl, připojit jej znovu jako /home a neformátovat jej. Uživatel tak může zachovat své dokumenty, obrázky, videa a další data. Po opětovné instalaci používaných aplikací mohou některé programy využít také původní uživatelská nastavení uložená v domovském adresáři. Taková přeinstalace ale vyžaduje opatrnost. Při nové instalaci je nutné správně určit původní oddíl /home, nastavit mu přípojný bod /home a především jej neformátovat.
Samostatný /home přináší i další praktickou výhodu. Osobní data uživatelů nemohou spotřebovat veškeré místo na kořenovém oddílu /, protože systém a uživatelská data mají samostatně vymezený prostor. Na druhou stranu je proto potřeba předem rozumně zvolit velikost obou oddílů. Pokud později zjistíte, že je jeden příliš malý a druhý má velkou rezervu, změna velikosti může být složitější než u jediného společného oddílu.
Ruční rozdělení umožňuje také samostatně určit velikost odkládacího prostoru swap. Ten může systému pomoci například při krátkodobém nedostatku volné operační paměti RAM. Swap je výrazně pomalejší než RAM a není její náhradou, ale může systému poskytnout určitou rezervu při vysokém zatížení. Swap souvisí také s hibernací neboli uspáním na disk. Při hibernaci musí systém uložit potřebný stav operační paměti na disk. Dostatečně velký swap je proto jednou z podmínek funkční hibernace. Samotná velikost swapu ale hibernaci automaticky nezapne ani nezaručuje její funkčnost. Záleží také na konfiguraci systému a podpoře konkrétního hardwaru.
U pokročilejších sestav může být adresář /home umístěný dokonce na jiném fyzickém disku než samotný systém. V případě poruchy systémového disku pak mohou uživatelská data zůstat dostupná na druhém disku. Takové řešení ale není součástí tohoto návodu, protože zde pracujeme pouze s jedním interním diskem. Ani samostatný oddíl /home, ani druhý fyzický disk nepředstavují náhradu zálohování. Každý disk může selhat a soubory mohou být omylem odstraněny nebo poškozeny.
Popis jednotlivých systémových adresářů v kořenové struktuře Linuxu najdete v samostatném článku:
1) Důležité upozornění před začátkem
Pokud máte v počítači více interních disků, tento návod nepoužívejte mechanicky. U více disků je nutné přesně vědět, na který disk Zorin OS instalujete. Jinak by mohlo dojít ke smazání nesprávného disku.
Před instalací doporučuji odpojit všechna externí zařízení, která k instalaci nepotřebujete:
- externí disky,
- USB disky,
- paměťové karty,
- další úložná zařízení.
Připojený ponechte pouze zaváděcí USB flash disk se Zorin OS. Cílem je snížit riziko, že omylem zvolíte nesprávné zařízení nebo že Vás v instalačním prostředí budou mást další disky.
2) Zkontrolujte hardwarové požadavky
I když jste už Zorin OS otestovali v živém režimu, je vhodné před samotnou instalací ještě ověřit minimální hardwarové požadavky.
Pro Zorin OS Core jsou důležité hlavně tyto hodnoty:
- 64bitový dvoujádrový procesor Intel nebo AMD s frekvencí alespoň 1 GHz,
- alespoň 2 GB RAM,
- alespoň 15 GB volného místa na disku,
- displej s rozlišením alespoň 800 × 600.
Jde pouze o minimální hodnoty. V praxi je vždy lepší, když má počítač výkonovou rezervu. Pro pohodlné běžné používání doporučuji více operační paměti RAM, ideálně SSD disk a procesor, který není na úplném minimu.
V tomto návodu byl postup ověřen na počítači AceMagic S1 N95.
3) Nejlepší výchozí situace před instalací
Nejvhodnější je navázat instalací přímo po otestování Zorin OS v živém režimu podle návodu Test Linuxu „naživo“ z USB: jak v Live režimu Zorin OS ověřit hardware před instalací.
V takovém případě už máte počítač spuštěný z USB, víte, že prostředí Zorin OS naběhlo, a můžete si předem ověřit také připojení k internetu.
Internet během instalace není vždy absolutně povinný, ale je vhodný. Instalátor díky němu může stáhnout aktualizace, některé ovladače a další potřebné součásti systému.
Pokud už jste v živém systému Zorin OS, můžete instalaci spustit dvojitým kliknutím na ikonu Nainstalovat Zorin OS 18 na ploše.
Pokud začínáte prvním zapnutím počítače s prázdným diskem, pokračujte následujícím postupem.
4) Počítač s prázdným interním pevným diskem
Tento mezikrok není nutný k samotné instalaci Linuxu. Slouží pouze k vysvětlení, co můžete vidět na obrazovce počítače při prvním zapnutí bez nainstalovaného operačního systému.
a) BIOS/UEFI po zapnutí počítače bez operačního systému
Po zapnutí se může automaticky zobrazit obrazovka BIOSu/UEFI.
V části Save & Exit může být v položce Boot Override dostupná pouze volba:
- Launch EFI Shell from filesystem device – „spustit EFI Shell ze souborového systému zařízení“.
Po potvrzení této volby klávesou Enter se může zobrazit chybové hlášení:
- Not Found – „nenalezeno“.
Znamená to, že na interním disku není nainstalovaný žádný operační systém, který by šlo spustit.
b) Zaváděcí nabídka bez operačního systému
Pokud vyvoláte zaváděcí nabídku boot device neboli výběr zařízení pro spuštění systému, můžete vidět pouze volbu:
- Enter Setup – „vstoupit do nastavení BIOSu/UEFI“.
Na testovaném počítači AceMagic S1 N95 se tato nabídka vyvolává klávesou F7. Na jiných počítačích to může být jiná klávesa, například F12, F11, Esc nebo F8 podle výrobce.
Pokud v nabídce není žádný disk s operačním systémem, je to u prázdného disku normální stav.
c) BIOS/UEFI po připojení zaváděcího USB disku
Po připojení zaváděcího USB flash disku se Zorin OS a opětovném restartu se v BIOSu/UEFI může v části Boot Override zobrazit nová položka, například:
- UEFI: USB DISK 2.0 PMAP
Tato položka znamená, že počítač rozpoznal zaváděcí USB disk v režimu UEFI. Jejím výběrem a potvrzením klávesou Enter spustíte zavedení Zorin OS z USB flash disku.
d) Zaváděcí nabídka po připojení USB disku
Stejnou možnost můžete vidět také v zaváděcí nabídce boot device.
V tomto případě se v nabídce zobrazí například:
- UEFI: USB DISK 2.0 PMAP
Výběrem této položky spustíte Zorin OS ze zaváděcího USB flash disku a můžete pokračovat v instalaci na prázdný interní disk počítače.
5) Nabootujte počítač ze zaváděcího USB flash disku
Na testovaném počítači nebylo nutné ručně vyvolávat zaváděcí nabídku. Po připojení zaváděcího USB flash disku a zapnutí počítače systém automaticky hledal operační systém, který by mohl spustit. Protože interní disk byl prázdný, počítač spustil systém ze zaváděcího USB disku.
Na jiných počítačích však může být nutné zaváděcí nabídku vyvolat ručně a USB disk vybrat.
Po úspěšném spuštění z USB se zobrazí úvodní nabídka Zorin OS. Může mít modernější grafickou podobu nebo jednodušší textovou podobu GRUBu.
V nabídce můžete vidět například tyto položky:
- Try or Install Zorin OS – „Vyzkoušet nebo nainstalovat Zorin OS“,
- Try or Install Zorin OS (safe graphics) – „Vyzkoušet nebo nainstalovat Zorin OS v režimu bezpečné grafiky“,
- Try or Install Zorin OS (modern NVIDIA drivers) – „Vyzkoušet nebo nainstalovat Zorin OS s moderními ovladači NVIDIA“,
- UEFI Firmware Settings – „nastavení firmwaru UEFI“,
- Power Off – „vypnout počítač“.
Na běžném počítači zvolte:
- Try or Install Zorin OS – „Vyzkoušet nebo nainstalovat Zorin OS“.
Pokud máte novější grafickou kartu NVIDIA, můžete zvolit:
- Try or Install Zorin OS (modern NVIDIA drivers) – „Vyzkoušet nebo nainstalovat Zorin OS s moderními ovladači NVIDIA“.
Pokud by se po běžné volbě objevila černá obrazovka nebo by grafické prostředí nenaběhlo správně, můžete vyzkoušet také volbu:
- Try or Install Zorin OS (safe graphics) – „bezpečná grafika“.
6) Nevynechávejte první kontrolu USB média
Při prvním spuštění instalačního USB média nevynechávejte kontrolu, kterou Zorin OS během startu nabízí.
Na obrazovce se může zobrazit například hlášení:
Checking md5sums – „kontrolují se kontrolní součty“.
Tato kontrola pomáhá odhalit:
- poškozený ISO soubor,
- chybně vytvořený USB disk,
- vadné instalační médium,
- neúplně zapsaná data na USB flash disku.
Pokud by bylo instalační médium poškozené, mohly by se během instalace objevit chyby nebo by se systém nemusel nainstalovat správně. Proto je lepší tuto kontrolu nechat doběhnout.
Na obrazovce se může objevit také text:
Press Ctrl+C to cancel all filesystem checks in progress – „stisknutím Ctrl+C zrušíte probíhající kontroly souborového systému“.
Začátečníkům doporučuji tuto kontrolu nerušit.
7) Spusťte živý systém místo okamžité instalace
Po naběhnutí instalačního prostředí můžete zvolit přímo možnost Nainstalovat Zorin OS. Instalace by tím začala okamžitě.
Pro začátečníky však doporučuji bezpečnější postup:
Nejprve zvolte možnost Vyzkoušet Zorin OS.
V anglické verzi se tato volba jmenuje:
Try Zorin OS – „Vyzkoušet Zorin OS“.
Tím se dostanete do živého systému, který běží přímo z USB flash disku. Tento režim Vám umožní ještě před instalací zkontrolovat prostředí, připojit se k internetu, otevřít webový prohlížeč a ověřit, že počítač funguje použitelně.
Výhodou živého režimu je také to, že máte k dispozici běžnou plochu Zorin OS. Můžete se připojit například i ke skryté Wi-Fi síti, otevřít nastavení systému a zkontrolovat další věci, které nejsou v přímém instalačním režimu tak pohodlně dostupné.
8) Připojte Zorin OS k internetu
Internet během instalace není vždy absolutně povinný, ale doporučuji jej mít zapnutý. Instalátor díky němu může stáhnout aktualizace, některé ovladače a další potřebné součásti systému.
V pravém dolním rohu klikněte na oblast se systémovými ikonami, kde jsou například ikony zvuku, sítě a vypnutí. V otevřené nabídce zvolte Wi-Fi a zapněte ji.
Poté klikněte na šipku vedle položky Wi-Fi. Rozbalí se seznam dostupných bezdrátových sítí. Vyberte svou síť podle názvu, zadejte heslo a potvrďte připojení.
Pokud používáte kabelové připojení k síti LAN, může být internet připojen automaticky. Místo Wi-Fi uvidíte položku pro drátové připojení. Kliknutím jej můžete podle potřeby aktivovat nebo deaktivovat.
Podrobnější nastavení sítě otevřete kliknutím na ikonu ozubeného kolečka.
Jak se připojit ke skryté Wi-Fi síti nebo k internetu kabelem, najdete v samostatném návodu Test Linuxu „naživo“ z USB: jak v Live režimu Zorin OS ověřit hardware před instalací.
9) Spusťte instalátor z plochy
V živém systému spusťte instalaci dvojitým kliknutím na ikonu:
- Nainstalovat Zorin OS 18
Ikona se nachází na ploše, obvykle v levé horní části obrazovky.
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Po spuštění instalátoru vyberte jazyk Čeština a pokračujte tlačítkem Pokračovat.
Pokračovat odpovídá anglickému tlačítku Continue.
10) Výběr rozložení klávesnice
Na obrazovce s výběrem klávesnice zvolte odpovídající rozložení.
Pro české prostředí obvykle vyberete:
- Czech – „čeština“.
V pravé části můžete ponechat základní české rozložení nebo zvolit konkrétní variantu, například českou QWERTY klávesnici, pokud ji používáte.
Doporučuji vyzkoušet psaní znaků v testovacím políčku, pokud jej instalátor nabízí. Ověříte si tak, že klávesnice píše správně.
Poté klikněte na tlačítko Pokračovat.
11) Připojení k internetu
Pokud Vás instalátor vyzve k připojení k internetu, vyberte Wi-Fi síť nebo použijte kabelové připojení.
Na obrazovce Bezdrátová síť můžete zvolit:
- Nechci se teď připojovat k síti Wi-Fi,
- Připojit se k této síti.
Doporučuji zvolit Připojit se k této síti, vybrat svou Wi-Fi síť, zadat heslo a pokračovat.
Pokud používáte kabelové připojení, může být internet dostupný automaticky a tento krok se může chovat jinak.
Po připojení pokračujte tlačítkem Pokračovat.
12) Aktualizace a software třetích stran
V dalším kroku se zobrazí důležité volby týkající se aktualizací, ovladačů a doplňkového softwaru.
Nainstalovat aktualizace během instalace Zorin OS
Pokud je možné tuto volbu zaškrtnout, doporučuji ji použít. Instalátor může během instalace stáhnout aktuálnější součásti systému.
Pokud je volba zašedlá a nejde změnit, neznamená to nutně chybu. Po dokončení instalace a prvním spuštění systému z interního disku Vás Zorin OS vyzve ke spuštění běžných aktualizací.
Nainstalovat software třetích stran pro grafické karty, Wi-Fi hardware a dodatečné formáty médií
Tuto volbu doporučuji začátečníkům ponechat zaškrtnutou.
Díky této volbě se mohou nainstalovat potřebné ovladače pro některý hardware, například grafické karty nebo Wi-Fi adaptéry. Zároveň se mohou doplnit multimediální součásti potřebné pro přehrávání některých formátů videa a zvuku.
Pro běžného domácího uživatele je tato volba praktická, protože snižuje pravděpodobnost, že bude po instalaci nutné ručně dohledávat ovladače nebo kodeky.
Configure Secure Boot – nastavení Secure Bootu
Pokud instalátor nabídne volbu Configure Secure Boot, zadejte jednoduché zapamatovatelné heslo bez diakritiky a pokračujte v instalaci.
Configure Secure Boot znamená „nastavit Secure Boot“.
Toto heslo není přihlašovací heslo do Linuxu. Slouží pouze pro potvrzení klíče MOK po prvním restartu, pokud je v počítači zapnutý Secure Boot a instalují se některé ovladače nebo moduly třetích stran.
Doporučuji zvolit heslo:
- bez české diakritiky,
- bez složitých speciálních znaků,
- dostatečně jednoduché na přesné opsání,
- ale ne úplně triviální.
Pokud počítač Secure Boot nemá nebo se tato volba vůbec nezobrazí, není to problém. Pokračujte dál.
Podrobné vysvětlení najdete v samostatném článku Configure Secure Boot při instalaci Zorin OS: kdy zadat heslo a kdy tuto volbu neřešit.
Po nastavení pokračujte tlačítkem Pokračovat.
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
13) Typ instalace
Nyní se dostáváme k nejdůležitější části celé instalace.
Instalátor může nabídnout například tyto možnosti:
- Vymazat disk a nainstalovat Zorin OS,
- Něco jiného.
V anglické verzi se můžete setkat s názvy:
- Erase disk and install Zorin OS – „Vymazat disk a nainstalovat Zorin OS“,
- Something else – „Něco jiného“.
V tomto návodu vybíráme možnost:
- Něco jiného
Možnost "Něco jiného" slouží pro ruční rozdělení disku. Uživatel si sám určí, jaké oddíly vytvoří, jejich velikost, použitý souborový systém a přípojné body.
Tuto možnost lze využít v různých situacích, například při vytváření vlastního rozdělení prázdného disku, při instalaci na nestandardně uspořádané úložiště nebo při ruční přípravě dualbootu. V tomto návodu ji ale používáme výhradně pro instalaci Zorin OS jako jediného operačního systému na jediný prázdný interní disk.
Důležité upozornění: Pokud by na disku existovaly původní oddíly nebo data, buďte velmi opatrní. Nesprávné odstranění, formátování nebo změna oddílu může vést ke ztrátě dat.
Volbu Pokročilé funkce v tomto postupu nepoužíváme. Šifrování disku a LVM jsou témata pro samostatné návody.
A) Jak vypadá automatické rozdělení disku při volbě „Vymazat disk a nainstalovat Zorin OS“
Než začneme disk rozdělovat ručně, podíváme se, jak může vypadat výsledek automatické instalace při použití volby "Vymazat disk a nainstalovat Zorin OS".
Cílem je ukázat základní rozdíl mezi automatickou a vlastní instalací.
Na ukázkovém disku vytvořila automatická instalace především tyto části:
FAT32 /boot/efi – systémový oddíl EFI
Oddíl EFI neboli ESP – EFI System Partition – obsahuje soubory potřebné pro zavedení operačního systému v režimu UEFI.
Jde o malý systémový oddíl používající souborový systém FAT32.
V Linuxu je připojený do adresáře:
- /boot/efi
Na disku může mít příznaky například:
- boot, esp
Bez správně vytvořeného a používaného oddílu EFI by systém instalovaný v režimu UEFI neměl standardní místo pro své zaváděcí soubory.
Ext4 / – kořenový oddíl systému
Přípojný bod:
- /
představuje kořen celého linuxového souborového systému.
Na tomto oddílu je nainstalovaný samotný Zorin OS, systémové knihovny, většina programů, konfigurace systému a další systémová data.
Pokud při automatické instalaci není /home oddělený na samostatný oddíl, jsou pod tímto kořenovým oddílem umístěné také domovské adresáře uživatelů.
B) Co při vlastním rozdělení přidáme
V tomto návodu ponecháme základní oddělení EFI a kořenového systému, ale přidáme další dva samostatné oddíly:
/home – domovské adresáře uživatelů
Oddíl /home bude obsahovat domovské adresáře uživatelů.
Například:
- /home/miro
Uvnitř jsou osobní soubory uživatele a mnoho jeho uživatelských nastavení.
Hlavním důvodem samostatného /home je oddělení uživatelských dat od systémového oddílu /.
swap – odkládací prostor
Swap je diskový prostor, který může operační systém využít při práci s pamětí. Pokud začne docházet volná operační paměť RAM, systém může některé méně aktivní paměťové stránky přesunout do swapu a uvolnit RAM pro aktivnější procesy. Swap je mnohem pomalejší než operační paměť RAM, takže nenahrazuje nedostatek fyzické paměti. Může ale systému poskytnout určitou rezervu při vysokém zatížení. Swap může být důležitý také při konfiguraci hibernace, protože stav systému musí být při hibernaci uložen na disk.
14) Vyberte možnost „Něco jiného“ a potvrďte volbu tlačítkem „Pokračovat“
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Pro jistotu ještě jednou doporučuji, abyste z počítače odpojili všechna externí úložiště, která k instalaci nepotřebujete:
- externí disky,
- další USB flash disky,
- paměťové karty.
V systému byste měli vidět pouze Váš prázdný interní disk a instalační USB flash disk.
Z nabídky disků vybereme prázdný interní disk.
V mém případě je to zařízení:
- /dev/nvme0n1
Pod ním je zobrazeno:
- volné místo
o velikosti přibližně 512 110 MB.
Ve spodní části okna je také volba Zařízení pro instalaci zavaděče.
Protože v tomto návodu používáme jediný interní disk a na stejném disku vytvoříme také oddíl EFI, ponecháme jako zařízení pro instalaci zavaděče celý disk:
- /dev/nvme0n1
Pozor: Nevybíráme konkrétní číslovaný oddíl, například /dev/nvme0n1p3.
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
A) Vytvoření oddílu EFI
Na mém disku /dev/nvme0n1 zvolím volné místo a tlačítkem "+" zahájím vytvoření prvního oddílu.
V dialogovém okně "Vytvořit oddíl" vytvoříme první systémový oddíl EFI.
Nastavení:
- Velikost: 512 MB
- Typ nové oblasti: Primární
- Umístění nové oblasti: Začátek oddílu
- Použít jako: systémová oblast EFI
Nastavení potvrďte tlačítkem OK.
Velikost 512 MB je pro tento postup dostatečná a poskytuje dostatečnou rezervu pro zaváděcí soubory systému.
B) Vytvoření odkládacího oddílu swap
Na disku /dev/nvme0n1 zvolím zbývající volné místo a tlačítkem "+" zahájím konfiguraci dalšího oddílu.
V dialogovém okně "Vytvořit oddíl" vytvoříme druhý oddíl – odkládací prostor neboli swap.
Nastavení:
- Velikost: 2000 MB
- Typ nové oblasti: Primární
- Umístění nové oblasti: Začátek oddílu
- Použít jako: odkládací prostor
Nastavení potvrďte tlačítkem OK.
V tomto ukázkovém postupu vytvářím swap o velikosti 2000 MB, tedy přibližně 2 GB. Velikost swapu ale není univerzální pro každý počítač. Záleží například na množství RAM, způsobu používání počítače a na tom, zda chcete konfigurovat hibernaci.
Poznámka k hibernaci: Pokud chcete počítač hibernovat, doporučuji počítat se swapem alespoň přibližně o velikosti instalované RAM. Například u počítače s 16 GB RAM je praktickým výchozím bodem swap přibližně 16 GB.
Samotná existence dostatečně velkého swapu však ještě nezaručuje funkční hibernaci. Hibernace musí být správně nakonfigurována v systému a její funkčnost závisí také na konkrétním hardwaru a ovladačích.
C) Vytvoření kořenového oddílu /
Na disku "/dev/nvme0n1" zvolím zbývající volné místo a tlačítkem "+" zahájím konfiguraci dalšího oddílu.
V dialogovém okně "Vytvořit oddíl" vytvoříme třetí oddíl – kořenový systémový oddíl /.
Nastavení:
- Velikost: 100 000 MB přibližně 100GB.
- Typ nové oblasti: Primární
- Umístění nové oblasti: Začátek oddílu
- Použít jako: žurnálovací souborový systém Ext4
- Přípojný bod: /
Nastavení potvrďte tlačítkem OK.
Velikost 100 GB je v tomto návodu pouze ukázkovým rozdělením disku o kapacitě přibližně 512 GB. Není to povinná hodnota pro každý počítač.
Při volbě velikosti kořenového oddílu počítejte s místem pro:
- samotný operační systém,
- instalované aplikace,
- aktualizace,
- systémovou mezipaměť,
- dočasná data,
- případné systémové snímky.
Pokud používáte Timeshift v režimu RSYNC a ponecháte jeho snímky na kořenovém systémovém oddílu "/", musíte počítat s dostatečnou rezervou volného místa. Potřebná kapacita závisí na velikosti systému, množství změn a počtu uchovávaných snímků, proto nelze stanovit univerzální hodnotu typu "vždy alespoň 200 GB".
Pro systémové snímky je z hlediska ochrany vhodnější samostatné nesystémové úložiště, ideálně jiný disk nebo vhodný externí disk.
D) Vytvoření oddílu /home
Na disku "/dev/nvme0n1" zvolím zbývající volné místo a tlačítkem "+" zahájím konfiguraci posledního oddílu.
V dialogovém okně "Vytvořit oddíl" vytvoříme čtvrtý oddíl pro domovské adresáře uživatelů /home.
Nastavení:
- Velikost: 409599 MB – přibližně 409,5 GB, tedy zbytek volného místa
- Typ nové oblasti: Primární
- Umístění nové oblasti: Začátek oddílu
- Použít jako: žurnálovací souborový systém Ext4
- Přípojný bod: /home
Nastavení potvrďte tlačítkem OK.
Výhoda samostatného oddílu /home se může projevit zejména při budoucí přeinstalaci Linuxu. Původní oddíl může být znovu připojený jako /home bez jeho formátování a uživatelská data tak mohou zůstat zachována.
Domovský adresář obsahuje například:
- dokumenty,
- obrázky,
- videa,
- stažené soubory,
- pracovní soubory,
- skryté konfigurační soubory a adresáře uživatele.
Při opětovné instalaci používaných aplikací mohou některé programy využít původní nastavení uložené v domovském adresáři uživatele.
Důležité: Samostatný oddíl /home není záloha. Pokud se poškodí celý disk, budou ohroženy kořenový oddíl i /home.
Stejně tak Timeshift není určen jako náhrada zálohování osobních souborů. Ve výchozím nastavení chrání především systémové soubory a nastavení a běžná osobní data uživatelů z domovských adresářů vylučuje.
E) Kontrola připravených oddílů
Po vytvoření všech oddílů zkontrolujte jejich seznam.
V tomto ukázkovém postupu máme připravené:
- systémovou oblast EFI – 512 MB,
- odkládací prostor swap – 2000 MB,
- kořenový oddíl Ext4 / – přibližně 100 GB,
- oddíl Ext4 /home – zbývající místo na disku.
Zkontrolujte také, že jako zařízení pro instalaci zavaděče je zvolený správný interní disk.
Pokud jsou všechny oddíly připravené správně, zahájíme instalaci tlačítkem "Instalovat nyní".
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
PODPOŘTE OTEVŘENÉ NÁVODY A DALŠÍ ROZVOJ WEBU LINUX PRO DOMÁCNOST:
Věřím v otevřené znalosti a v to, že kvalitní návody mají být dostupné bez reklam, rušivých prvků a zbytečného trackingu. Každý článek na webu Linux pro domácnost vzniká na základě rešerše, praktického testování na reálném nebo virtuálním počítači, ověřování v různých linuxových distribucích a pečlivého zpracování krok za krokem. Často jde o práci na několik hodin, někdy i několik dnů.
Pokud Vám některý návod pomohl, ušetřil čas nebo usnadnil řešení problému, budu rád za dobrovolnou finanční podporu. A pokud se Vám myšlenka tohoto webu líbí a chcete jeho tvorbu podporovat pravidelně, podívejte se prosím na stránku: