Jak instalovat programy v Linuxu: DEB, RPM, Flatpak, Snap, AppImage a AUR bez zmatku - LINUX PRO DOMÁCNOST - vzdělávací HUB

Začátečníky často mate jedna věc: DEB, RPM, Flatpak, Snap a AppImage nejsou totéž co repozitář nebo obchod s aplikacemi.

Balíček je technický formát programu. Repozitář nebo obchod je místo, odkud se program bere a jak se aktualizuje. Proto může jedna distribuce používat více cest současně. Například Zorin OS staví na balíčcích DEB a APT, ale jeho vestavěný Software store umí zároveň pracovat i s Flathubem a Snap Storem. Podobně Bazzite používá více cest najednou, ale doporučuje je v určitém pořadí podle typu softwaru.

Balíček .deb je nativní formát pro Debian a distribuce z něj odvozené. Typicky ho používají Debian, Ubuntu, Zorin OS, Linux Mint, Pop!_OS, Kubuntu, Xubuntu, Lubuntu, MX Linux a mnoho dalších systémů z debianího nebo ubuntu světa. Nad samotným formátem stojí správce balíčků APT, který řeší závislosti, instalaci, odstraňování i aktualizace. Pro běžného uživatele je to obvykle nejpřirozenější a nejlépe integrovaná cesta. Správa balíčků Debian.

Balíček .rpm je nativní formát pro svět Fedora / Red Hat / Rocky Linux / AlmaLinux / CentOS, ale také pro openSUSE, Mageiu, OpenMandrivu a část dalších distribucí. Samotné RPM je jen formát balíčku; nad ním pak běží vyšší nástroje jako DNF nebo zypper. Pro začátečníka je praktické si zapamatovat, že RPM patří hlavně do „redhatího“ a „suse“ světa podobně, jako DEB patří do světa Debianu. Systém správy balíků.

Flatpak je univerzální formát hlavně pro desktopové aplikace. Je navržený jako systém pro budování, distribuci a spouštění sandboxovaných desktopových aplikací v Linuxu. Výhodou bývá lepší přenositelnost mezi distribucemi a často i novější verze programů než v klasických repozitářích. Nevýhodou může být větší velikost a někdy méně těsná integrace se systémem. Pro běžného uživatele je to velmi užitečný způsob, jak získat novější desktopovou aplikaci bez ohledu na konkrétní distribuci. Úvod do Flatpak.

Snap je univerzální formát od Canonicalu. Snaps jsou samostatné balíčky aplikací pro desktop, cloud i zařízení, které se snadno instalují, jsou self-contained a typicky se automaticky aktualizují přes snapd. Nejvíce je Snap spojený s Ubuntu a distribucemi, které jeho přístup přebírají nebo tolerují. Výhodou je jednoduchost a automatické aktualizace, nevýhodou bývá slabší obliba mimo ubuntu svět a odlišný způsob integrace oproti klasickým balíčkům distribuce. O aplikaci Snaps.

AppImage jde jinou cestou. Jeho hlavní myšlenka je „jedna aplikace = jeden soubor“. AppImage obvykle stačí stáhnout, označit jako spustitelný a spustit. To je pohodlné, když si chcete program rychle vyzkoušet nebo nechcete zasahovat do systému. Nevýhodou je, že AppImage často není tak dobře napojený na systémové aktualizace a integraci do menu jako klasický balíčkovací systém. Navíc se AppImage často distribuuje přímo od autora aplikace, takže je potřeba o to víc hlídat, zda jde opravdu o oficiální zdroj. Linuxové aplikace, které běží kdekoli.

AUR není formát balíčku, ale komunitní repozitář PKGBUILDů pro Arch Linux. To je velmi důležité rozlišení. ArchWiki přímo upozorňuje, že AUR balíčky jsou uživatelsky vytvářený obsah, jsou zcela neoficiální a nebyly důkladně prověřeny. Další upozornění se týká i některých AUR helperů: mohou abstrahovat práci správce balíčků a někdy zavádět nebezpečné volby nebo chování, které uživatel ani nezkontroluje. Proto je AUR užitečný nástroj pro zkušenější uživatele Archu, ale není to vhodný první zdroj softwaru pro začátečníka. Arch úložiště uživatelů.

V rodině Debianu a Ubuntu je hlavní cesta instalace DEB + APT. Sem patří například Debian, Ubuntu, Zorin OS, Linux Mint, Pop!_OS, Kubuntu, Xubuntu, Lubuntu, MX Linux, KDE neon, Kali, Parrot, Devuan, Tails, Peppermint, Linux Lite, elementary OS, Q4OS, DEBLIGHT OS, deepin a další systémy ze stejného okruhu. U těchto distribucí je základní rada jednoduchá: nejprve používejte oficiální repozitáře a vestavěný správce softwaru.

Zorin OS je z pohledu začátečníka velmi přehledný příklad. Vestavěný Software store doporučuje jako hlavní cestu instalace a umí rovnou pracovat s repozitáři Zorin/Ubuntu APT, Flathubem i Snap Storem. To je jeden z důvodů, proč se na něm dobře vysvětluje práce se softwarem začátečníkům.

Linux Mint stojí také na DEB/APT, ale vůči Snapu zaujímá odlišný postoj: oficiální uživatelská příručka uvádí, že v Linux Mint 20 je Snap Store blokován přes APT a musí se vědomě znovu povolit. To je dobrý příklad toho, že dvě distribuce ze stejné rodiny mohou mít jinou filozofii, i když technický základ zůstává podobný.

Pop!_OS používá systémové balíčky .deb, ale pro desktopové aplikace výrazně pracuje i s Flatpakem. System76 uvádí, že Flathub je výchozí zdroj pro většinu Flatpak aplikací v Pop!_OS a že Flatpaky bývají obecně aktuálnější než systémové .deb balíčky.

KDE neon běží na ubuntu základu, ale jeho oficiální FAQ přímo říká, že aplikace z hlavních repozitářů nemusí být dost čerstvé a že uživatelé jsou proto vedeni spíše k instalaci aplikací přes Snap nebo Flatpak v Discoveru. To je důležitá ukázka toho, že „ubuntu základ“ ještě neznamená vždy stejnou doporučenou praxi pro uživatelské aplikace.

deepin dnes už není ubuntu-based jako dříve. Samotný projekt uvádí, že v roce 2015 opustil Ubuntu jako upstream a přešel na Debian. Současné oficiální návody deepinu stále počítají s apt a s instalací běžného softwaru přes oficiální App Store. Z pohledu začátečníka je proto nejlepší chápat deepin jako debianí systém s vlastním grafickým ekosystémem a vlastním obchodem s aplikacemi.

Q4OS a DEBLIGHT OS si zaslouží zvláštní zmínku hlavně u staršího hardwaru. Q4OS se oficiálně popisuje jako lehký a uživatelsky přívětivý desktopový systém postavený na Debianu a vhodný i pro slabší počítače. DebLight OS se oficiálně představuje jako lehký a rychlý systém pro staré 32bitové i novější 64bitové počítače. U obou dává ještě větší smysl držet se oficiálních repozitářů a zbytečně nepřidávat těžší nebo méně ověřené cesty instalace.

Ve světě Fedora / Red Hat je základem RPM + DNF. Sem patří Fedora, Red Hat Enterprise Linux, CentOS, AlmaLinux, Rocky Linux a také deriváty typu Nobara nebo Bazzite. Pro běžného uživatele je důležité hlavně to, že hlavní nativní cesta je zde jiná než v Debianu, ale logika zůstává stejná: nejprve oficiální repozitáře, potom další podporované možnosti.

Bazzite je velmi dobrý příklad moderní distribuce, u které nestačí znát jen slovo RPM. Oficiální dokumentace Bazzite uvádí jako hlavní cesty instalace software Flatpak, Homebrew, kontejnery, Distrobox a AppImage. Naopak rpm-ostree package layering doporučuje jen jako poslední možnost, protože vrstvené balíčky mohou komplikovat budoucí upgrady a prodlužovat aktualizace. To je přesně typ systému, kde se začátečník musí řídit tím, co doporučuje dokumentace konkrétní distribuce, a ne tím, co fungovalo v klasické Fedoře před lety.

U openSUSE je nativní cesta RPM + zypper. Dokumentace openSUSE přímo zmiňuje YaST a zypper jako hlavní nástroje pro instalaci a správu softwaru a zároveň upozorňuje, že grafické nástroje typu GNOME Software mají u RPM balíčků určitá omezení. Pro začátečníka je tedy praktické zapamatovat si, že openSUSE = svět RPM, ale s jiným hlavním nástrojem než Fedora.

V rodině Arch Linuxu je základem pacman a oficiální repozitáře Archu. Nad tím pak některé distribuce zpřístupňují i AUR. Sem patří Arch, Manjaro, EndeavourOS, CachyOS, Garuda a prakticky lze sem pro účely tohoto článku zařadit i BigLinux jako systém navázaný na arch/manjaro okruh. Hlavní rada pro začátečníka zní: Arch neznamená automaticky AUR. Základ je pacman a oficiální repozitáře; AUR je až volitelný nadstandard, který vyžaduje větší opatrnost.

KaOS je samostatný případ. Není to klasická arch distribuce pro všechny možné scénáře, ale samostatný projekt, který používá pacman a vlastní komunitní vrstvu KCP. Oficiální web přímo uvádí, že jedním z důvodů, proč byl zvolen pacman, je snadnost stavby vlastních balíčků, a release notes zmiňují pacman jako hlavního správce balíčků s Octopi jako grafickým frontendem. Pro běžného začátečníka je důležité vědět, že KaOS sice používá pacman, ale neznamená to, že se má chovat úplně stejně jako Arch s AUR.

NixOS je samostatný svět. Projekt Nix/NixOS sám popisuje Nix jako nástroj, který přistupuje k balíčkování a konfiguraci deklarativně, reprodukovatelně a spolehlivě. To je velmi zajímavý model, ale pro běžného začátečníka je výrazně odlišný od klasického myšlení „balíček + repozitář + instalátor“. Pokud někdo začíná s Linuxem, není NixOS obvykle první doporučení pro běžnou domácí orientaci v softwaru.

KDE Linux je také zvláštní případ. Oficiální stránky KDE uvádějí, že jde o „immutable base“ systém bez tradičního package manageru, který by měnil základ operačního systému. Aplikace se tam běžně berou přes Flatpak a další specializovaný software přes Distrobox, Toolbx, Nix nebo AppImage. To je moderní a zajímavý přístup, ale pro začátečníka je opět důležité vědět, že nejde o klasický model typu „otevřu repozitář a nainstaluji balíček do systému“.

Následující přehled je prakticky orientovaný. Neřeší všechny historické detaily, ale hlavně to, co může uživatel u dané skupiny očekávat při instalaci programů.

Debian / Ubuntu okruh
Debian, Ubuntu, Zorin, Mint, MX Linux, Pop!_OS, Debian, Zorin, elementary, KDE neon, MiniOS, Kali, Devuan, TUXEDO, Tails, Kubuntu, Parrot, Linux Lite, Peppermint, Lubuntu, DragonOS, Nitrux, deepin, Xubuntu, Vanilla OS, DEBLIGHT OS, antiX, PikaOS, Q4OS.
Hlavní očekávání: DEB + APT. Často také Flatpak, někde Snap, a AppImage bývá možné používat podle potřeby. U Zorin OS je APT + Flathub + Snap integrovaný přímo v Software store. U Mintu je Snap ve výchozím stavu omezený. U Pop!_OS má významnou roli Flatpak. U deepinu je důležité držet se oficiálního App Store a APT. U Q4OS a DebLight OS je vhodné myslet na slabší hardware a nepřetěžovat systém zbytečnými doplňky.

Fedora / Red Hat okruh
Fedora, Red Hat, CentOS, AlmaLinux, Rocky, Nobara, Bazzite.
Hlavní očekávání: RPM + DNF. Na desktopu může mít velkou roli i Flatpak. U Bazzite je Flatpak dokonce primární cesta a systémové vrstvení přes rpm-ostree je až poslední možnost.

openSUSE okruh
openSUSE.
Hlavní očekávání: RPM + zypper, případně YaST.

Arch okruh
Arch, Manjaro, EndeavourOS, CachyOS, Garuda, BigLinux.
Hlavní očekávání: pacman + oficiální repozitáře. Navíc může být dostupný AUR, ale ten je pro začátečníka až druhá nebo třetí volba, ne základ.

Pacman, ale samostatný projekt
KaOS.
Hlavní očekávání: pacman, případně komunitní KCP. Není to totéž co běžný Arch s AUR.

Nix a immutable modely
NixOS, KDE Linux.
Hlavní očekávání: u NixOS Nix, u KDE Linux Flatpak + Distrobox/Toolbx/Nix/AppImage bez tradičního package manageru pro základ systému.

Mageia / Mandriva okruh
Mageia, OpenMandriva, PCLinuxOS.
Hlavní očekávání: RPM svět, ale s rozdílnými nástroji. Mageia a OpenMandriva dnes staví hlavně na DNF, PCLinuxOS používá Synaptic nad vlastní RPM logikou a doporučuje oficiální repozitář.

Samostatné modely
Solus, Slackware, Gentoo.
Hlavní očekávání: Solus = eopkg, Slackware = pkgtool/slackpkg, Gentoo = Portage. U všech tří jde o samostatné přístupy mimo běžný debianí nebo fedora model.

Ano, ale spíše jako volba pro toho, komu velmi záleží na vzhledu prostředí a chce si systém nejdřív vyzkoušet. deepin je dnes debianí systém s vlastním App Store a vlastním uživatelským pojetím prostředí. Není nutné jej automaticky odmítat, ale jako první univerzální doporučení pro běžný přechod z Windows bývá praktičtější zvolit distribuci s širší komunitní podporou, jednoduššími návody a předvídatelnější správou softwaru, například Zorin OS nebo Linux Mint. deepin má smysl otestovat, ale je rozumné to udělat nejdřív naživo nebo ve virtuálním stroji.