Praktický P2V převod Windows 10 do VirtualBoxu pomocí CLONEZILLA - LINUX PRO DOMÁCNOST

Poznámka: Opět jsem vyměnil disk s Linuxem „Zorin 17.3 Core“ za původní disk s legálním „Windows 10 Pro“ zakoupený s tímto počítačem. Windows tak čekal 5 let na své druhé a třetí spuštění, viz předchozí článek "Praktický P2V převod Windows 10 do VirtualBoxu pomocí Disk2vhd".

(... proletěl jsem černou dírou a Windows (Nero) na mě čekal ... na mě čekal. ... Star Trek). :)

• Linuxový počítač s nainstalovaným VirtualBoxem (hostitelský systém).
• Spolehlivé síťové připojení mezi fyzickým počítačem a Linuxem (doporučeno kabelové).
• Úložiště pro obraz disku z Clonezilly:
• Buď sdílená síťová složka (Samba) na Linuxu.
• Nebo NAS / jiné síťové úložiště.
• Nebo externí USB disk.

Software:

• Clonezilla Live – bootovací ISO obraz nástroje pro klonování disků. Wikipedia. DistroWatch.com. clonezilla.org.
• Rufus ve Windows – pro vytvoření bootovacího USB s Clonezillou. rufus.ie/cs.
• VirtualBox na Linuxu – včetně případného Oracle Extension Packu (pokud budete používat USB 2.0/3.0 a další rozšířené funkce). oracle.com.

Důležitá upozornění:

• Clonezilla při obnově obrazu kompletně přepíše cílový disk. Před jakýmkoliv mazáním či obnovou, vždy doporučujeme mít samostatnou zálohu důležitých dat. VKC.sh.
• Velikost disku ve virtuálním stroji ve VirtualBoxu musí být stejná nebo větší než původní fyzický disk, jinak Clonezilla obnovu odmítne jako „destination disk too small“, i když je na disku využito méně dat. Ask Ubuntu.

2. Jak Clonezilla funguje v kontextu P2V

Clonezilla je nástroj pro obraz disku – nepracuje s formáty .VDI nebo .VHD, ale vytváří adresář s více soubory, v nichž je uložen komprimovaný obraz disku (pomocí Partclone, případně ntfsclone či dd). Wikipedia.

Pro P2V to znamená:

1. Na fyzickém počítači se pomocí Clonezilly vytvoří obraz disku Windows 10 do síťového úložiště.

2. Na Linuxu se vytvoří nový virtuální stroj s prázdným diskem (.VDI) a do něj se obraz pomocí Clonezilly obnoví.

Výsledkem je, že VirtualBox používá svůj vlastní diskový soubor (.VDI), ale obsah tohoto disku je 1:1 kopií původní instalace Windows 10.

2.1 Co Clonezilla umí (podporované systémy a souborové systémy)

Clonezilla je nástroj na úrovni disků a souborových systémů. Nezajímá ji konkrétní název operačního systému, ale to, jakým souborovým systémem je disk naformátovaný. Pokud je souborový systém podporovaný, Clonezilla ukládá pouze použité bloky a výsledný obraz je relativně malý a rychlý na vytvoření. U nepodporovaných souborových systémů provádí sektor-po-sektoru kopii typu „raw“ (podobně jako nástroj dd).

Podle oficiální dokumentace Clonezilla podporuje mimo jiné tyto souborové systémy:

• na GNU/Linuxu: ext2, ext3, ext4, reiserfs, reiser4, xfs, jfs, btrfs, f2fs, nilfs2,
  
• ve Windows: FAT12/16/32, exFAT, NTFS,
  
• na systémech Mac: HFS+ a APFS,
  
• na systémech *BSD: UFS,
  
• na Minixu: minix,
  
• na serverových virtualizačních platformách: VMFS3 a VMFS5 (VMware ESX).
  

Díky tomu lze Clonezillou klonovat nejen běžné instalace Windows a Linuxu, ale také systémy jako FreeBSD, NetBSD, OpenBSD, Minix nebo instalace uložené na discích s VMFS (VMware ESX). U těchto systémů je pak možné podobným způsobem připravit P2V převod do VirtualBoxu nebo jiného hypervizoru.

V případě, že narazíte na méně obvyklý souborový systém, Clonezilla jej dokáže zpracovat v režimu „raw“ – v takovém případě se kopíruje celý obsah disku sektor-po-sektoru a výsledný obraz je větší, ale stále použitelný pro obnovu na jiný disk či do virtuálního stroje.

Poznámka k macOS: Clonezilla technicky umí klonovat disky s macOS (HFS+, APFS) a VirtualBox některé verze Mac OS X jako hostované systémy podporuje. Z licenčních podmínek Apple však vyplývá, že macOS smí být provozován (včetně virtualizace) pouze na Apple-branded hardware. Tento návod se zaměřuje na běžný scénář „Linux na klasickém PC“, kde virtualizace macOS z licenčního hlediska obvykle není v pořádku, a proto se jí dále nezabýváme.

1. Otevřete na Windows 10 webový prohlížeč a přejděte na oficiální stránky Clonezilly.

2. Stáhněte Clonezilla Live ISO (doporučeno „stable“ verzi, 64bit – amd64). Clonezilla Live Download.

3. ISO soubor uložte na disk (např. C:\Users\...\Downloads\clonezilla-live-amd64.iso).

Poznámka: Na webu Clonezilla je k dispozici i varianta ZIP pro tvorbu USB, ale v tomto návodu budeme používat Rufus a ISO soubor.

4. Vytvoření bootovacího USB s Clonezillou pomocí Rufusu

1. Stáhněte a spusťte Rufus (portable varianta je obvykle bez instalace).

2. Připojte prázdný USB flash disk (doporučeno min. 2–4 GB).

3. V Rufusu:

• Zařízení (Device): vyberte příslušný USB disk.
• Výběr bootovacího obrazu: klikněte na „Vybrat“ a zvolte stažené ISO Clonezilly.
• Schéma oddílů a cílový systém:
• pokud si nejste jisti, můžete ponechat výchozí hodnoty (obvykle MBR pro BIOS/UEFI).
• Souborový systém: ponechte výchozí (FAT32).

4. Klikněte na Start:

• Pokud vás Rufus upozorní, že bude disk smazán, potvrďte.
  

5. Po dokončení máte bootovací USB s Clonezillou připravené.

• Vyrobený zaváděcí USB Flash Disk CloneZilla označený jako disk (D:).
  

• Připojený přenosný SSD disk „MiroDATA“ (E:), na který se vytvoří bitová kopie SSD disku s „Windows 10 Pro“ z fyzického počítače HP EliteDesk 705 G2 mini.
  

5. Boot z USB – nastavení BIOS/UEFI

1. Než budete bootovat Clonezillu, ujistěte se, že máte:

• již dokončenou přípravu Windows 10 podle předchozího dílu (vyčištění, vypnutí rychlého spuštění, aktualizace na 22H2, případné odinstalace zbytečných ovladačů).
  

2. Do USB portu fyzického počítače s Windows 10 vložte bootovací flash disk s Clonezillou.

3. Proveďte restart počítače.

4. Vstupte do bootovací nabídky nebo BIOS/UEFI:

• obvykle klávesy jako F8, F9, F10, F11, F12, Esc nebo Del (liší se podle výrobce).

• Podrobné postupy, jak zjistit vstupní klávesu pro jednotlivé výrobce, najdete v článku „Jak mám vstoupit do BIOSu/UEFI“ na webu linux-doma.cz.

5. V bootovací nabídce vyberte boot z USB a nechte počítač přejít do Clonezilla Live.

6A. Uložení obrazu disku Windows 10 pomocí Clonezilly – varianta A: síťové úložiště (Samba server)

V tomto návodu budeme obraz ukládat na sdílenou síťovou složku (Samba) na Linuxu nebo NAS. Výhodou je, že stejný síťový share využijete i při obnově do virtuálního stroje.

Alternativou je ukládání na lokální disk / externí USB disk (volba local_dev), Clonezilla umí psát i na NTFS či exFAT, nicméně síťové úložiště je pro P2V praktické, protože k němu má přístup i virtuální stroj. VKC.sh+clonezilla-sysresccd.hellug.gr.

6A.1 Úvodní nabídka Clonezilly

Po nabootování Clonezilla Live:

1. Zvolte jazyk (například English) – čeština nemusí být k dispozici.

2. U klávesnice obvykle ponechte Don't touch keymap.

3. Zvolte Start Clonezilla.

1. Vyberte device-image – práce s obrazem disku/oddílu (nikoliv „disk to disk“). VKC.sh.

1. Jako typ úložiště zvolte samba_server (uložení obrazu na síťový share přes SMB/CIFS). clonezilla-sysresccd.hellug.gr.

2. Clonezilla se zeptá na síťové nastavení:

• Obvykle můžete použít DHCP (automatické získání IP adresy).
  

3. Zadejte údaje k Samba serveru (Linux host / NAS):

• IP adresu serveru (např. 192.168.1.10).
• Název sdílené složky (např. clonezilla).
• Uživatelské jméno a heslo pro přístup.

4. Clonezilla share připojí a vyberete adresář, který se namapuje jako /home/partimag – zde se ukládají obrazy.

1. Vyberte režim Beginner (doporučeno – Clonezilla nastaví rozumné výchozí hodnoty). VKC.sh.

2. Jako akci zvolte savedisk – uložení celého disku Windows 10 do obrazu (včetně systémových, EFI a recovery oddílů).

3. Zadejte název obrazu (např. win10_hp705g2_2025-11-20).

4. Vyberte zdrojový disk:

• obvykle /dev/sda (fyzický disk s Windows 10).
  

5. Potvrďte výchozí typ komprese (gzip/lz4 – dle verze Clonezilly). Wikipedia.

6. Rozdělení na části (split image) doporučujeme ponechat na výchozí hodnotě.

7. V dalším kroku můžete:

• nechat přeskočit automatickou opravu souborového systému (pokud již byla provedena ve Windows),
• zapnout kontrolu konzistence vytvořeného obrazu (doporučeno).

Po potvrzení Clonezilla vytvoří obraz disku Windows 10 na Samba serveru v zadaném adresáři. Po dokončení můžete systém nechat vypnout (poweroff) nebo restartovat.

6B. Uložení obrazu disku Windows 10 pomocí Clonezilly – varianta B: externí USB disk

Tato varianta je vhodná, pokud nemáte doma k dispozici síťové úložiště (Samba server, NAS) a chcete obraz Windows 10 přenést pomocí externího USB disku. Clonezilla v tomto případě používá externí disk pouze jako úložiště souborů obrazu.

Poznámka: Přestože Clonezilla obvykle nepřepisuje existující data na externím disku, vždy se doporučuje mít důležitá data z externího disku zálohovaná.

6B.1 Příprava externího USB disku

1. Připravte externí USB disk s dostatečnou kapacitou:

• volné místo by mělo být minimálně tak velké, jako je objem dat na systémovém disku Windows 10 (ideálně více).
  

2. Připojte externí USB disk k fyzickému počítači s Windows 10.

3. Ujistěte se, že je externí disk v pořádku (bez chyb, standardní souborový systém – např. NTFS nebo exFAT).

Po nabootování Clonezilly z USB (stejně jako u varianty A):

1. Zvolte jazyk (např. English) a klávesnici (Don’t touch keymap).

2. Zvolte Start Clonezilla.

3. Vyberte režim device-image (práce s obrazem disku/oddílů).

4. Jako typ úložiště zvolte local_dev (lokální zařízení – interní a externí disky).

Clonezilla následně:

1. Na krátkou chvíli vypíše informace a poté vás vyzve, abyste připojili externí disky (externí USB disk už v tomto okamžiku připojený máte).

2. Po stisknutí Enter Clonezilla detekuje dostupná bloková zařízení a nabídne jejich připojení.

3. Ze seznamu zařízení vyberte externí USB disk:

• orientujte se podle velikosti a názvu zařízení (např. /dev/sdb).

4. Vyberte adresář na externím disku, kam se má obraz ukládat (např. kořenový adresář nebo zvláštní složku win10_image).

5. Po připojení externího disku Clonezilla nastaví zvolený adresář jako /home/partimag – pracovní adresář pro obraz.

Dále:

1. Zvolte režim Beginner.

2. Jako akci vyberte savedisk – uložení celého disku Windows 10 do obrazu.

3. Zadejte název obrazu (např. win10_hp705g2_usb_2025-11-18).

4. Vyberte zdrojový disk – fyzický disk s Windows 10 (typicky /dev/sda).

5. Potvrďte nastavení komprese (výchozí hodnota je obvykle v pořádku).

6. Volitelně zapněte kontrolu obrazu po vytvoření (doporučeno).

Po potvrzení Clonezilla vytvoří obraz disku Windows 10 na externím USB disku do zvoleného adresáře.

Po dokončení můžete:

• Clonezillu ukončit (poweroff),
• odpojit externí disk (bezpečně) a přejít k práci na Linux hostiteli.

• Připojený přenosný SSD disk „MiroDATA“ do Linuxu Zorin 17.3 Core, na kterém je vytvořená bitová kopie SSD disku s „Windows 10 Pro“ z fyzického počítače HP EliteDesk 705 G2 mini.
  

7. Příprava virtuálního stroje ve VirtualBoxu (Linux – hostitelský systém)

Na Linuxovém počítači, kde budeme Windows 10 provozovat jako virtuální stroj:

Pokud původní Windows 10 na fyzickém počítači používaly UEFI a GPT, je potřeba tomu přizpůsobit i nastavení VirtualBoxu, jinak se po obnově systém nespustí. blog.wirelessmoves.com.

Typ instalace jste řešili v předchozích dílech (BIOS/UEFI). V tomto článku budeme řešit běžný případ:

• Windows 10 byly instalovány na UEFI s GPT.

7.2 Vytvoření nového virtuálního stroje

1. Spusťte VirtualBox.

2. Klikněte na Nový.

3. Zadejte jméno VM (např. Windows 10 P2V – Clonezilla).

4. Typ: Microsoft Windows, verze: Windows 10 (64-bit).

5. Paměť RAM:

• minimálně tolik, kolik jste měli ve fyzickém PC (např. 4–8 GB), dle možností hostitele.
  

6. Disk:

• vytvořte nový virtuální disk:
• typ: VDI (VirtualBox Disk Image),
• velikost: stejná nebo větší než fyzický disk, který jste klonovali (např. fyzický disk 256 GB ⇒ virtuální disk min. 256 GB). Ask Ubuntu.

1. Otevřete Nastavení nového VM → záložka Systém.

2. V části „Firmware“ zaškrtněte Povolit EFI (pouze pro speciální OS), pokud původní instalace Windows používala UEFI. blog.wirelessmoves.com.

3. Zkontrolujte pořadí bootování:

• nejprve „Optická mechanika“ (pro Clonezilla ISO),
• poté „Pevný disk“.

1. V nastavení VM → Úložiště:

• u ovladače optické mechaniky (SATA) klikněte na ikonku disku,
• vyberte stažený Clonezilla Live ISO soubor (použijí se stejné ISO, které jste použili pro tvorbu USB).

• Připojení přenosného SSD disku „MiroDATA“ do VirtualBoxu na Linuxu Zorin 17.3 Core, na kterém je vytvořená bitová kopie SSD disku s „Windows 10 Pro“ z fyzického počítače HP EliteDesk 705 G2 mini.
  

8A. Obnovení obrazu Windows 10 do virtuálního disku – varianta A: ze síťového úložiště (Samba server)

Pro obnovu postupujeme velmi podobně jako při vytváření obrazu, jen „obráceně“.

1. Spusťte virtuální stroj Windows 10 P2V – Clonezilla.

2. VM nabootuje z Clonezilla ISO.

3. Zvolte jazyk a Start Clonezilla.

1. Opět zvolte režim device-image.

2. Jako typ úložiště zvolte samba_server.

3. Nakonfigurujte síť – u VM obvykle postačí NAT nebo Bridged, dle předchozích dílů o VirtualBoxu:

• pokud používáte NAT, server by měl být dosažitelný přes IP hostitele,
• jednodušší může být „Bridged Adapter“, kdy VM dostane IP adresu ve stejné síti jako Linux i původní PC.

4. Zadejte stejné údaje k Samba serveru (IP, share, uživatelské jméno, heslo) jako při vytváření obrazu.

5. Clonezilla share připojí jako /home/partimag, kde se nachází dříve vytvořený obraz.

1. Zvolte opět režim Beginner.

2. Jako akci zvolte restoredisk – obnovit obraz celého disku do cílového virtuálního disku. clonezilla.org.

3. Vyberte obraz, který jste vytvořili (např. win10_hp705g2_2025-11-20).

4. Zvolte cílový disk:

• virtuální disk ve VirtualBoxu, obvykle /dev/sda.
  

5. Potvrďte, že si uvědomujete, že veškerá data na cílovém disku budou přepsána.

6. Nechte Clonezillu provést obnovu:

• podle rychlosti disku a sítě může trvat desítky minut až několik hodin (u velkých obrazů).
  

Po dokončení můžete Clonezillu nechat virtuální stroj vypnout.

V této variantě použijete stejný obraz Windows 10 uložený na externím USB disku, ale obejdete se zcela bez síťového úložiště. Clonezilla běží uvnitř virtuálního stroje ve VirtualBoxu a externí disk je do něj předán přes USB.

Poznámka: Pro komfortní práci s USB 2.0/3.0 v prostředí VirtualBoxu je potřeba mít nainstalovaný VirtualBox Extension Pack a v nastavení VM povolené USB 3.0 (xHCI).

Před spuštěním Clonezilly ve VM:

1. Na Linux hostiteli zkontrolujte, že je nainstalován VirtualBox Extension Pack.

2. Otevřete nastavení virtuálního stroje Windows 10 P2V – Clonezilla.

3. Na kartě USB:

• povolte USB 3.0 (xHCI),
• přidejte USB filtr pro svůj externí disk (aby se disk po startu VM automaticky připojil k virtuálnímu stroji), nebo počítejte s ručním připojením přes nabídku VirtualBoxu.

4. V nastavení Úložiště ponechejte připojené Clonezilla Live ISO jako optickou mechaniku.

1. Připojte externí USB disk k Linux hostiteli.

2. Spusťte virtuální stroj s Clonezillou.

3. Pokud jste nepoužili USB filtr, předejte externí USB disk do VM ručně:

• v horní nabídce VirtualBoxu klikněte na Zařízení → USB a vyberte svůj externí disk.
  

4. Clonezilla běžící ve VM by nyní měla externí disk vidět jako další zařízení (např. /dev/sdb).

Uvnitř Clonezilly ve VM:

1. Zvolte jazyk a klávesnici, poté Start Clonezilla.

2. Vyberte režim device-image.

3. Jako typ úložiště zvolte opět local_dev.

4. Clonezilla detekuje lokální zařízení:

• po výzvě stiskněte Enter, aby znovu prošla seznam zařízení,
• ze seznamu vyberte externí USB disk (orientujte se podle velikosti).

5. Vyberte adresář, ve kterém je uložen obraz Windows 10 (např. win10_hp705g2_usb_2025-11-18).

6. Po připojení externího disku Clonezilla nastaví daný adresář jako /home/partimag.

Dále:

1. Zvolte režim Beginner.

2. Jako akci vyberte restoredisk – obnova obrazu celého disku.

3. Vyberte požadovaný obraz Windows 10.

4. Jako cílový disk zvolte virtuální disk VM (typicky /dev/sda).

5. Potvrďte přepsání cílového disku (Clonezilla upozorní, že všechna data budou zničena).

6. Spusťte obnovu.

Nechte Clonezillu provést obnovu:

• doba trvání závisí na rychlosti externího disku a USB rozhraní,
• u větších obrazů může trvat desítky minut až několik hodin.

Po dokončení můžete Clonezillu nechat virtuální stroj vypnout (poweroff).

Nepřečetl jsem si pozorně popis.

Nic fatálního se naštěstí nestalo.

9. První start Windows 10 ve VirtualBoxu po P2V

1. V nastavení VM odeberte ISO Clonezilly z optické jednotky (aby VM bootoval z disku).

2. Spusťte virtuální stroj.

Při prvním startu se obvykle stane:

Po stabilizaci systému doporučujeme:

• spustit chkdsk a případně sfc /scannow,
  
• v „Správci zařízení“ ověřit, že nejsou neznámá zařízení nebo konflikty.
  

10. Instalace Přídavků pro hosta (Guest Additions) a poznámka k licencím

10.1 Co jsou Přídavky pro hosta

VirtualBox Guest Additions jsou balík ovladačů a nástrojů instalovaných přímo do hostovaného systému (v našem případě Windows 10), které zlepšují integraci s hostitelem:

• vyšší výkon grafiky,
• dynamická změna rozlišení při změně velikosti okna VM,
• sdílená schránka, sdílené složky,
• lepší ovladače myši a klávesnice. packages.fedoraproject.org.

Guest Additions jsou, stejně jako základní balík VirtualBoxu, licencovány pod GPLv3/GPLv2 a je možné je používat i v komerčním prostředí. virtualbox.org.

1. Spusťte Windows 10 ve VirtualBoxu.

2. V horní nabídce VM zvolte Zařízení → Vložit obraz disku s přídavky pro hosta.

3. Ve Windows se připojí virtuální CD mechanika s obsahem VBox_GAs_x.y.z.

4. Spusťte jako administrátor VBoxWindowsAdditions.exe.

5. Proklikejte průvodce (obvykle stačí výchozí nastavení).

6. Po instalaci restartujte VM.

Po restartu by měly fungovat:

• plynulé změny rozlišení,
• lepší výkon grafiky,
• drag&drop (dle nastavení),
• sdílená schránka.

• A jak to teď vypadá na hostitelském Linuxu?
  

• Přenosem jsme opět přišli o licenci. Tedy pro legální používání je nutné vložit platný „kód Product Key“.
  

10.3 Poznámka k VirtualBox Extension Packu

VirtualBox Extension Pack není totéž co Guest Additions. Jedná se o samostatný balík rozšíření instalovaný na hostitelský systém, který přidává funkce jako: oracle.com.

• USB 2.0/3.0,
  
• RDP (VRDP),
  
• diskové šifrování,
  
• některé typy síťových a HW emulací.
  

Extension Pack je licencován pod Personal Use and Evaluation License (PUEL):

• zdarma pro osobní, vzdělávací a testovací použití,
  
• pro komerční použití je potřeba zakoupit licenci (VirtualBox Enterprise). virtualbox.org.
  

Pokud používáte VirtualBox v podnikání (např. v rámci firmy), je nutné licencování Extension Packu pečlivě vyhodnotit. Základní VirtualBox a Guest Additions zůstávají pod GPL a lze je používat i v komerčním prostředí.

Z pohledu licence Windows platí:

• OEM licence (předinstalovaná od výrobce počítače) je obvykle vázaná na původní hardware a není dovoleno ji přenášet do jiného počítače či VM. community.spiceworks.com.
  
• Retail licence Windows 10 (zakoupená samostatně) je přenositelná – může být přesunuta na jiný počítač nebo virtuální stroj, ale pouze na jedno zařízení v daný okamžik. Microsoft Learn.
  

Proto:

• Pokud byl váš fyzický počítač vybaven OEM licencí Windows 10, právní převod této licence do VM obvykle není možný – pro legální provoz Windows 10 ve virtuálním stroji je vhodné pořídit novou retail licenci.
  
• Detaily a příklady rozdílů mezi OEM a Retail licencí si můžete přečíst v samostatném článku (např. „OEM vs. Retail – přenos licencí Windows“).
  
• V článku „HYPERVIZOR (základy pro domácí i firemní použití)“ lze tuto problematiku shrnout koncepčně.
  

Zkráceně:

1. Příprava Windows 10 na fyzickém počítači (provedeno v předchozích dílech).

2. Stažení Clonezilla Live ISO.

3. Vytvoření bootovacího USB s Clonezillou pomocí Rufusu ve Windows.

4. Boot z USB (pomocí bootovací nabídky / BIOS/UEFI – viz článek „Jak mám vstoupit do BIOSu/UEFI“).

5. V Clonezille:

• režim device-image,
  
• úložiště samba_server (síťový share na Linuxu / NAS),
  
• akce savedisk – uložení celého disku Windows 10 do obrazu.
  

6. Na Linuxu: vytvoření nového VM ve VirtualBoxu s dostatečně velkým diskem, nastavení EFI podle původní instalace Windows.

7. Ve VM: boot z Clonezilla ISO, připojení ke stejnému Samba serveru, akce restoredisk – obnova obrazu do virtuálního disku.

8. První start Windows 10 ve VM, doinstalování ovladačů, případné odinstalace původních nástrojů výrobce, kontrola aktivace Windows.

9. Instalace Přídavků pro hosta (Guest Additions) pro pohodlné používání VM a poznámka k licencování VirtualBox Extension Packu a Windows 10 (OEM vs. Retail).

Checklist ve formátu PDF: „Stáhnout checklist.pdf“.

Dobrá zpráva na závěr:

• Pro úspěšný přenos systému z fyzického disku je nutné, aby kapacita virtuálního disku byla stejná nebo větší než kapacita původního fyzického disku. V našem příkladu byl ve VirtualBoxu vytvořen dynamický virtuální disk o velikosti 260 GB, ale samotný soubor VDI na hostitelském disku zabírá pouze přibližně 32,4 GB – podle skutečně využitého místa ve Windows 10. Pokud chcete mít jistotu, že si virtuální disk na fyzickém disku okamžitě rezervuje celých 260 GB (například kvůli plánování kapacity nebo výkonu), zaškrtněte při vytváření nového virtuálního stroje v kroku Create a Virtual Hard Disk Now volbu „Pre-allocate Full Size“. V takovém případě bude soubor VDI na hostitelském disku zabírat plnou zadanou velikost (např. 260 GB) hned od začátku.
• Přenos Windows pomocí nástroje Clonezilla je sice technicky náročnější a časově zdlouhavější než přenos pomocí programu Disk2vhd, nabízí však výrazně širší možnosti. Clonezilla umožňuje přenášet nejen Windows, ale prakticky jakýkoliv operační systém, který umí VirtualBox spustit – různé distribuce Linuxu, systémy BSD, Solaris, OS/2 a další. To s nástrojem Disk2vhd není možné. V praxi to znamená, že pokud vám přenos Windows pomocí programu Disk2vhd z nějakého důvodu selže, můžete jako robustní alternativu použít právě Clonezillu – a stejný postup využít i pro další systémy, nejen pro Windows 10.

Pro zvětšení klikněte na obrázek.

1) Co je to BIOS/UEFI, rozdíly a proč o tom píšu?

2) Jak zapnout virtualizaci v BIOSu/UEFI (Intel VT-x/VT-d, AMD-V/IOMMU) a ověřit, že běží

3) HYPERVIZOR (základy pro domácí i firemní použití)

4) Postupy pro INSTALACI a odinstalaci VIRTUALBOXU (CLI)

5) Postupy pro INSTALACI a odinstalaci VIRTUALBOXU (GUI)

6) OEM vs. Retail – přenos do VM

7) VirtualBox – rychlý start Windows 10 (od ISO k hotové VM)

8) VirtualBox – rychlý start LINUX ZORIN 18 CORE (od ISO k hotové VM)

9) Co si vybrat pro P2V (stručné srovnání) – Windows → VirtualBox

10) Příprava Windows před P2V

11) P2V převod Windows do VDI (VirtualBox)

12) Praktický P2V převod Windows 10 do VirtualBoxu pomocí Disk2vhd

13) Praktický P2V převod Windows 10 do VirtualBoxu pomocí CLONEZILLA